Když procházíme naší krajinou, ale i městy, či venkovem, všude nás doprovází stromy. Kdo je vnímavější a sleduje je, vidí, že jejich stav mnohokrát není dobrý. A to nemyslím na staré, letité stromy, které snad už mají právo vypadat unaveně. Velký problém ale mají mladé stromy, mají ošmidlané koruny, zakrácený terminál, nebo na nich visí kůly, které jim měly před deseti lety pomáhat získat stabilitu. Je to proto, že část populace k stromům prostě vztah nemá. Zahradníci to často vidí a trápí se, jak by se tato věc dala změnit. Cesta k úspěchu by možná vedla přes dětské duše. Je zapotřebí děti pouštět blíže ke stromům, nebo dokonce na stromy. Úkolem dospělých by mělo být přibližování stromů dětským duším. Děti, které pod korunami stromů, nebo dokonce přímo v nich, zažijí nefalšované dobrodružství a pravé dětské hry, s největší pravděpodobností nebudou vymýšlet fiktivní důvody, které by uváděly na žádost o pokácení stromu. Není to jednoduchá cesta a může trvat mnoho let. Na jejím konci ale svítí světýlko plné naděje.