Jednou z forem zahradní architektury je používání figurálních objektů vytvořených z dřevin. Je to velmi specifická věc, která se nemůže používat bezhlavě, navíc je i trochu kontroverzní, co se týká vkusu. Zatímco zelené figurky někoho urážejí, tak se najdou i lidé, kterým jsou blízké a milé. Předmětem následujícího textu není řešit, jestli je to kýč nebo velká paráda, ale spíše podívat se na to, jaká je technologie výroby těchto dekorací. Ano, i když jde o pěstování, směle můžeme tvrdit, že je to výroba.

Tyto figurky se pěstují z druhu ptačího zobu – Ligustrum jonandrum, které v naších podmínkách není spolehlivě mrazuvzdorné. Technologický proces pěstování vzniká v zámečnické dílně, kde „vývojáři“ vymýšlejí různé tvary a ty pak vytvoří ze železných drátků. Tyto kovové konstrukce se spolu s mladými rostlinami nasázejí do květináčů. Školkaři pak o rostliny pečují běžným způsobem, a když výhony ptačího zobu dorostou do určité velikosti, převážejí se květináče do dílny, kde se jim věnuje další člověk. Ten dlouhé výhony vmotává do konstrukce a stříhá je. Pak jdou květináče do zpátky do školky, kde rostliny opět volně rostou. Podle velikosti a složitosti figurky tento proces trvá různě dlouhou dobu a opakuje se. Než je opravdu hotovo, chvilku to trvá. Nejsložitější je vytvoření figury, kterou tvoří několik rostlin. Podle složitosti objektu vzniká i cena výrobku. Obvykle bývá výrazně vyšší, než u běžných školkařských výpěstků.