
V tomto období rozkvétají keře, které si nejde nevšimnout. Jsou okázalé a velkolepé, navzdory tomu na svoji velkou chvíli u nás teprve čekají. Je těžké je správně pojmenovat, protože kdysi patřily mezi svídy (Cornus), nyní byly přejmenovány a zařazeny do nově vzniklého rodu Dendrobenthamia. Mezi zahradníky zůstalo v oblibě jméno první a nadále se povětšinou v zahradnictvích označují jménem Cornus kousa. Nebo případně jenom jménem Cornus a kultivarovým názvem – jako třeba Cornus ‘Galaxy‘ apod. Je to proto, že se jedná o křížence tzv. mezidruhové nebo složité a uvádění jiného jména by bylo zavádějící.
I když máme trochu trampoty se správným názvem rostliny, kvality samotného keře to ani náhodou nesnižuje. Tyto dřeviny se vyznačují zvláštní vlastností. Jejich květy jsou poměrně malé, a aby je dobře našly včelky a čmeláci, příroda je opatřila nádhernými listeny světlé barvy, které jsou viditelné z dálky. Cornus kousa a jemu blízcí příbuzní vytvářejí poměrně velké keře, ale najdou se i odrůdy velmi kompaktního růstu. Větve někdy rostou horizontálním způsobem v patrech, ale není to vždy pravidlem. Rostliny mají v oblibě svěžejší klima, v teplých oblastech někdy trochu trpí. Líbí se jim v humózní, mírně kyselé a hlubší půdě. Nejlépe kvetou na slunci, ale celkem dobře prosperují i v polostínu. Botanický druh a mnoho odrůd na podzim přináší velmi dekorativní a jedlé (i když ne moc chutné) plody. V podzimním období se listy často vybarvují do žlutých i purpurových odstínů. Když se jim daří během vegetačního období, v zimě jsou zcela mrazuvzdorné.