Zahradní probouzení
Možná to letos někde tak ani nevypadalo, ale i v průběhu mírné zimy zahrada odpočívá a teprve když se začne prodlužovat den a teploty přece jen šplhají trochu víc nad nulu, začne se v našem soukromém zeleném světě něco dít. Pojďte s námi probudit svou zahradu ze zimního spánku a pomozte jí vzpamatovat se co nejrychleji z příkoří, které musela v minulých měsících snášet.
Trávník
Tráva na jaře začíná velmi brzo vyrážet a sílit, stačí jí k tomu jen trochu vyšší teploty a vlhko, kterého bývá po zimě většinou dostatek. Co nejdříve shrabeme napadané větve a listí, které nám poskytnou cenný materiál pro kompostování. Je-li třeba, vyhrabeme mech a dosejeme prázdná místa vhodnou směsí. Opatrně rozhrabeme případné krtince, abychom nepoškodili časné jarní cibuloviny, které nás spěchají potěšit prvními květy. Rozespalé včely vezmou zavděk trsy nádherných žlutých, modrých a fialových krokusů a bílých sněženek, které jsme některý předchozí podzim zasadili okolo cestiček. Místa s cibulovinami sekáme teprve, až jejich listy začnou žloutnout, aby nabraly síly na další sezónu. Krtci a hraboši, které jsme se naučili posuzovat jen jako škůdce, půdu provzdušňují a drenážují. Krtek navíc reguluje populaci larev, ponrav a slimáků.
Ve snaze o dokonalost jsme vytvořili z přirozené součásti naší přírody téměř sterilní prostředí. Trávníky na zahradách kolem rodinných domů jsou naprosto stejné, jeden jako druhý, kvetoucí jedlé sedmikrásky považujeme za nepřítele a spěcháme je zničit. A přitom stačí tak málo, abychom si místo anonymního prostoru pro sebe a své blízké vytvořili originální, krásné a živé okolí. Na méně namáhaná místa můžeme vysadit nízké odolné trvalky a byliny, třeba mateřídouška na sušších místech snáší občasné sešlapání, krásně fialově kvete a voní. Po vzoru přírody si můžeme založit květnatou louku, která nás v létě potěší bílými kopretinami, modrými zvonky a červenými kohoutky.
Jezírko
Při jarní obhlídce zahrady zjistíme, zda je v pořádku dřevěný můstek nebo molo a v jakém celkovém stavu se jezírko nachází. Pokud do něj napadalo z blízkého stromu hodně listí, opatrně jej ze dna odsajeme. Předejdeme tak nadměrnému zásobování vody živinami a snadněji ho udržíme čisté. S tím nám vydatně pomáhají vlhkomilné, vodní a bahenní rostliny, které svými kořeny živiny z vody spotřebovávají a zabraňují tak růstu vodních řas. V přírodním jezírku je proto důležité zachovat správný poměr plochy mělčí, tzv. čisticí zóny (min. 40 procent) a hlubší části. Jestliže se v pobřežní a regenerační zóně s mělkou vodou některé druhy rostlin příliš rozmnožily, můžeme je trochu zredukovat protrháním (plovoucí třeba hráběmi), aby neutlačovaly ty méně bujné a nerozrůstaly se do koupací části jezírka. Zkontrolujeme pohledem, zda se neuvolnily rostliny, které mají kořeny uchycené v hlubší části. Určité druhy, pokud rostou v ekologicky čisté vodě, jsou jedlé nebo dokonce léčivé jako např. touleň srdčitá (Houttuynia cordata), dalšími můžeme podarovat přátele nebo je zkompostovat. Pokud možno uděláme potřebné práce najednou, rychleji se pak obnoví přírodní rovnováha. Pokud si chceme rozmnožit vodní rostliny, které mají kořeny, oddenky či hlízy, jako např. lekníny a kosatce, musíme je fyzicky rozdělit tak, aby oddělky měly své kořeny. Uděláme to ale teprve tehdy, když je voda dostatečně prohřátá, což bývá koncem jara a počátkem léta.
Příprava půdy pro výsev a výsadbu
Kdo si chce práci na zahradě ulehčit a zahrádkaření si raději užívat, může využít principů permakultury. Jeden z nich doporučuje při minimální vložené energii sklidit co největší úrodu. Ale jak toho docílit? Obnažená půda není pro přírodu přirozená, a tak se ji neustále snaží zakrývat tzv. plevelem. Místo boje s rýčem a motyčkou v ruce s ní můžeme spolupracovat. Záhony nemusíme bezpodmínečně každý rok pracně rýt, tuto neoblíbenou činnost raději nahradíme mulčováním. Příliš těžkou půdu můžeme prokypřit do hloubky rycími vidlemi, aniž bychom půdu obraceli. Mulčování půdy okolo rostlin má velmi pozitivní vliv na jejich růst a zdraví, obohacuje půdu o tolik potřebný humus a živiny, pomáhá udržovat optimální vlhkost, zamezuje erozi a vyplavování živin a ušetří nám spoustu práce s neustálým pletím, okopáváním a zaléváním. Půda v zimě tolik neprochladne, v létě se nepřehřívá a postupně získává požadovanou drobtovitou strukturu. Rostliny se nám odvděčí lepším zdravím a růstem, v půdě pod mulčem budou za nás pracovat užitečné mikroorganismy, žížaly a další drobní živočichové. Při systému péče o půdu doplňujeme humus a živiny do půdy i zeleným hnojením, které navíc přes zimu půdu chrání a svými kořeny půdu provzdušňuje. Vhodná je pro nepříbuznost s pěstovanými plodinami třeba svazenka, jejíž husté modrofialové květy koncem léta poskytují hojnost potravy včelkám. Na jaře pak stačí záhon jen lehce zkypřit železnými hráběmi a zbytky rostlin tak zapravit do půdy, případně shrábnout ke kraji záhonu a zkompostovat nebo nechat zetlít jako nastýlku mezi řádky. Tím máme připraveno a můžeme přikročit k setí nebo sázení. Po pár letech bude půda kyprá a bohatá na humus. V prvním roce, než se tak stane, můžeme pomoci rostlinám vrstvou dobře vyzrálého kompostu nebo granulovaným hnojem.
Trvalky
Také trvalky se začínají probouzet a nabírat první síly, aby nám po celou sezónu zkrášlovaly záhony i obytný prostor ve vázách. Zatím vyrůstají teprve první lístky, snad jen podléšky na nás svítí trsy růžových a fialových kvítků. V této době jsme zvyklí odkvetlé lodyhy a listy rostlin, které jsme na podzim ponechali na záhonech třeba pro ptáčky, odstranit a odnést na kompost. Pokud to dokážete, neuklízejte odstřihané části trvalek ze záhonu, pouze je rozmístěte, třeba trochu nastřihané, okolo trvalek jako mulč. Ušetříte si práci a čas a rostliny vám za to budou vděčné, budou mít zakryté kořeny, humus ze zbytků jim obohatí a zkypří půdu. Živiny, které si rostliny vzaly z půdy, se tak zase vrátí k jejich kořenům. Naopak s radostí uvítají, pokud k nim ještě doplníte tenkou vrstvu rozleželého kompostu.
Řez okrasných keřů
Než začneme na jaře řezat keře, musíme vědět, kdy a z jakých výhonů kvetou a jak konkrétní druh nebo odrůda na řez reaguje. V zásadě nyní řežeme pouze ty druhy, které kvetou v létě. Některé bez hlubokého řezu špatně rostou a kvetou, jinému bychom naopak mohli poškodit jeho přirozený pěkný tvar nebo dokonce přijít o radost z květů. Například hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla) kvete z velkých oček na loňských výhonech, a proto odstraníme pouze slabé, suché nebo nemocné části, případně lehce zkrátíme příliš dlouhé větve, jinak bychom se květů dočkali až napřesrok. Naopak hortenzii latnatou (H. paniculata) nebo hortenzii stromkovitou (H. arborescens) můžeme hlubším řezem hezky vytvarovat a docílíme tím i většího květenství. Pokud je řezat nebudeme, nic se nestane, laty budou sice menší, ale v hojnějším počtu. Ibišku syrskému (Hibiscus syriacus) v prvních letech prospěje každoroční silný tvarovací řez. Před vyrašením, které probíhá poměrně pozdě, sestřihneme ostrými zahradnickými nůžkami silnější větve nakrátko, slabé odstraníme. Vypěstujeme tak pěkný keř, který v pozdním létě bohatě pokvete. U starších keřů stačí odstranit slabé a suché větévky a ostatní mírně zkrátit. Choulostivější perovskii (Perovskia atriplicifolia), ořechoplodci clandonskému (Caryopteris clandonensis) a venkovní fuchsii magelánské (Fuchsia magellanica) často zmrznou celé nadzemní části, proto je odřízneme většinou kousek nad zemí. Rostliny z kořenů znovu snadno obrazí a v létě bohatě pokvetou. Silný řez snáší i komule Davidova (Buddleia Davidii) a komule střídavolistá (B. alternifolia), jejichž větve také mohou namrznout. Loňské odkvetlé výhonky levandule (Lavandula) každé jaro lehce sestřihneme. Vytvoří pak kompaktní, bohatě kvetoucí nižší keříky. Do starého dřeva neřežeme, velmi špatně obráží. Podobně ošetříme keříky mochny křovité (Potentilla fruticosa) a vřesu (Calluna).
Lenka Hadrabová
