Trvalky, které krášlí jaro
Po dlouhé zimě se každý z nás těší na barevnost jara, která přináší osvěžení, dobrou náladu, radost. Těm z nás, kteří máme byť jen malý kousek zahrady, jsou symboly jara první kvítky vyrážející ze země.
Ve stinných částech zahrad se jako první, dokonce někdy už v lednu, objevují čemeřice. Nejznámější stálezelená čemeřice černá (Helleborus niger) klame jménem a její bílé květy občas mívají narůžovělý nádech. Je vhodná do částečného stínu, na hluboké humózní, propustné, vlhké půdy.
Podstatně mohutnější, ale také stálezelená je čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus), jejíž listy sice po rozemnutí zrovna dvakrát nevoní, zato zářivě zelenkavé květy vydrží na rostlině poměrně dlouhou a nezajímavé nejsou ani lesklé, tmavé, úzce dlanitě dělené listy.
Velmi atraktivní je čemeřice východní (Helleborus orientalis), respektive její kříženci s jinými druhy čemeřic, kterých se díky velké variabilitě semenáčů a snaze šlechtitelů objevuje na trhu stále více. Existují druhy s plnými, sasankám podobnými květy (např. skupina Party Dress), zajímavé jsou i čemeřice se zašpičatělými květními plátky a načervenalým okrajem (skupina Picotee). Velké množství kultivarů s jednoduchými i plnými květy nabízí skupina se skvrnitými květy.
Šlechtění čemeřic zasvětila celý svůj život Angličanka Hellen Ballard a výsledky její tvorby najdete ve skupině Lady. Krásnou společnost čemeřicím dělají sněženky, vyzkoušejte je zasadit vedle sebe.
Neprávem opomíjenou trvalkou je škornice (Epimedium), jejíž české jméno přesně vystihuje neobvyklý tvar jejího listu. Někdy od poloviny dubna se ze země nejprve vynoří jejich jakoby pavoučkovité květy a teprve o něco později jejich listy, které jsou atraktivní po celý rok a vytvářejí husté, často stálezelené trsy. Preferují humózní, ale dobře propustnou půdu. Některé druhy (E. pinnatum ssp. colchicum, E. pubigerum) tolerují větší sucho. Rostou sice pomaleji, ale jejich krása vyváží čekání na jejich plný vzrůst. Zahradníci doporučují ještě před květem odstranit staré listy, které bývají zimou lehce oschlé. Dobrým tipem je kombinace škornice s bohyškami (Hosta) nebo violkami (např. Viola sororia).
Kdo má na své zahradě skalku, může se na jaře kochat jednou z nejčasněji kvetoucích skalniček. Chudina či osívka (Draba) má okolo tří set druhů pocházející z horských oblastí. Je to stálezelený druh s přízemními růžicemi tuhých, tmavě zelených čárkovitých listů. Květy bývají většinou žluté, ale také bílé nebo narůžovělé. Draba azioides vystrkuje své drobné žluté kvítky někdy již v únoru.
Kdo z nás by neznal hlaváček jarní (Adonis vernalis)! Roste na výslunných stepních stráních, kamenitých svazích, při okrajích křovin, v teplomilných doubravách. Vyžaduje vápenité půdy a velmi propustné suché půdy. Jeho zářivé květy jsou jak malá slunce, avšak pozor na slimáky, kteří jim rádi trochu té záře ubírají. Rostlina je u nás chráněna, proto se ji nesnažte získat z volné přírody.
Ing. Renata Pešičková
Pereny
