Jak na to: Vysazujeme okrasné a ovocné dřeviny
Předjaří a časné jaro je jedním z nejvhodnějších období pro výsadbu většiny dřevin i trvalek. Podle našich potřeb a nabídky pěstitelů si můžeme vybrat rostliny připravené k výsadbě v různých variantách, každá z nich má svá specifika.
Prostokořenné keře a stromky jsou zcela vyjmuty z půdy v době vegetačního klidu, zpravidla od října, kdy rostliny většinou nemají listy a nejsou tak choulostivé na přesazování. Nechrání je žádný kořenový bal, proto se sázejí brzy zjara nebo později na podzim. Pokud je mírná zima a není promrzlá půda, můžeme využít i toto období, rostliny pomalu zakořeňují a získají do jara cenný náskok. Před nákupem si dřeviny pečlivě prohlédneme – nadzemní části by neměly jevit známky poškození, seschnutí a scvrknutí kůry, a kořenový systém by měl být dobře rozvětvený a zdravý. Zodpovědný prodejce mívá kořeny přikryté vlhkým substrátem nebo pilinami, aby rostliny netrpěly. Také již narašené rostliny jsou nevhodné, snadno se stane, že se neuchytí. Po nákupu je třeba ihned holé kořeny zabalit do pytle nebo vlhkého hadru, aby nevysychaly, a doma je ponořit na několik hodin (maximálně jeden den) do vody a nechat dobře nasát. Před výsadbou kořeny znovu zkontrolujeme a ty poškozené zarovnáme až do zdravé části ostrými zahradnickými nůžkami nebo nožem. V případě, že nemůžeme přímo sázet na určené místo, založíme rostliny kořenovou částí do země.
Celoročně nabízíme v našich zahradních centrech dřeviny pěstované v kontejnerech (nádobách). Tato varianta má také své výhody i nevýhody. Než rostlinu vybereme, také potřebujeme posoudit její zdravotní stav. Substrát by neměl být hodně přemokřený nebo naopak přeschlý. Po vyklepnutí z kontejneru vidíme míru prokořenění, na čemž závisí ujímání a další vývoj rostliny. Bal by měl držet pohromadě, neměl by být však nadměrně prokořeněný; v takovém případě je třeba před výsadbou kořeny opatrně uvolnit, aby se při dalším růstu navzájem nezaškrtily. Také plstnatá vrstva z jemných vlasových kořínků okolo celého květináče svědčí o tom, že rostlina byla v nádobě příliš dlouho. Tuto spleť je třeba jemně narušit, aby mohla vyrazit za živinami a vodou do okolní volné půdy.
Hlavní výhodou je možnost vysazovat v podstatě během celého roku mimo dobu, kdy je půda promrzlá. Ideální nejsou ani dny, kdy je velké horko, protože listy vypařují velké množství vody, rostlina pomaleji koření a musíme hodně zalévat. Výpěstky se sušším balem nejprve ponoříme na chvíli do vody, aby důkladně nasákly.
Další možností je nákup rostlin s kořenovým balem. Většinou jde o již vzrostlejší stromy, někdy i keře, které jsou pěstovány ve volné půdě a před přemístěním opatrně vyjmuty z půdy s dostatečně velkým množstvím zeminy na kořenech a obaleny jutou nebo síťovinou. Při nákupu zkontrolujeme celkový vzhled stromku a rozmístění větví, jehličnany musí mít svěží jehličí. Důležitá je vlhkost balu, nesmí být přeschlý. Manipulace s takovým stromkem je obtížnější, musíme připravit i větší výsadbovou jámu, ale získáme tak poměrně vzrostlý exemplář. Těsně před výsadbou ochranný obal z kořenů odstraníme (v případě balení do juty), nebo jen povolíme. Jestliže sázíme kvalitně připravenou rostlinu ve vhodnou dobu, měla by se ujmout bez problémů.
.
Ve všech případech sázíme do dostatečně velké, předem připravené jámy, většinou do stejné hloubky, v jaké žila rostlina původně. V případě jílovité, těžké půdy raději uděláme jámu větší a její dno a strany ještě narušíme třeba rycími vidlemi. Kořeny tak budou mít podstatně jednodušší cestu. Novým přírůstkům do zahrady svědčí, když ke kořenům přisypeme dobře rozleželý kompost smíchaný se zahradní zeminou. Kvůli lepšímu růstu, zdraví a hospodaření s vodou můžeme přidat i některý mykorhizní přípravek, rostliny budou lépe kvést a bohatěji plodit. Ještě před výsadbou je vhodné do jámy zatlouct dostatečně silný a vysoký opěrný kůl, protože při dodatečné instalaci bychom mohli poškodit kořeny. Při zasypávání jámy rostlinou poklepáváme, aby se půda dobře rozmístila okolo kořenů a nezůstaly vzduchové kapsy. Po zaplnění důkladně prolijeme, mírně půdu ušlápneme, aby rostlina byla pevně ukotvena v zemi, a vytvoříme navršením okrajů přiměřeně velkou zalévací mísu. Počítejme s tím, že se zemina trochu slehne, většina rostlin „utopení“, tedy zasazení příliš hluboko, zvládá špatně. Zakrytí povrchu mulčem omezí vypařování zálivkové vody. Potřebu práce a vody nám ušetří, když budeme rostliny zalévat pouze tehdy, je-li to nutné, aby se dobře ujmuly. I tady platí pravidlo raději méně často, ale důkladně. Znamená to nechat prosáknout vodu do dostatečné hloubky. Rostliny si potom natáhnou kořeny pěkně dolů, nebudou na nás tak závislé a budou nám dělat víc radosti než starostí.
Lenka Hadrabová
