Rododendrony a azalky
Rododendrony i azalky patří k dobře známým keřům, které ve většině případů rozkvétají ve druhé polovině jara. Jejich pastelově vybarvené květy prozáří každou zahradu, ve které se těmto něžným dřevinám daří. I když jsou tyto keře poměrně známé, jistě neuškodí si alespoň částečně připomenout základní fakta.
Tyto zajímavě kvetoucí dřeviny byly kdysi souhrnně označovány jediným jménem Rhododendron. Později botanikové z tohoto rodu vyčlenili skupinu rostlin, která se v několika aspektech lišila od zbytku druhů, a zařadili je do nového rodu Azalea čili azalka. V dnešní době se opět botanikové přiklání k tomu, že azalky mají tak podobné vlastnosti, že by se správně měly také označovat jako rododendrony. Konzervativní zahradníci a podstatná část veřejnosti však tento návrat ke starému značení nepřijali s velkým nadšením, proto se stále velmi často při označování druhů používají oba názvy – rododendron i azalka. Celý tento příběh vám ale vysvětlujeme proto, že i v naších zahradních centrech se s velkou pravděpodobností někdy můžete potkat s dvojím značením stejných rostlin. Pro vás však nebude až tak důležité, jak se rostlina jmenuje, jako spíše jak vypadá a jak se pěstuje.
Rododendrony i azalky mají velmi podobné nároky na pěstování. Jsou to kyselomilné rostliny, které nesnášejí v půdě vápník. Všechny druhy i odrůdy milují vlhké prostředí se stálou vlhkostí půdy i vysokou vlhkostí vzduchu. Dobře porostou nejlépe v silně kyselé půdě s vysokým obsahem humusu. Tyto požadavky nejlépe splňuje rašelina, která se při výsadbě rododendronů musí používat poměrně velkoryse. Pokud od vysazených rostlin očekáváte efekt na mnoho let, rašelinou rozhodně nešetřete. keřů. Určité rozdíly u jednotlivých skupin můžeme pozorovat ve vztahu k nárokům na světlo. Zatímco některé druhy vyžadují ke svému životu pouze polostín, jiné snesou i přímé slunce.
Velkokvěté rododendrony jsou asi největší a nejpopulárnější skupinou těchto rostlin. Tvoří kožovité, stálezelené listy a velmi pestrá, působivá soukvětí. V našich podmínkách dorůstají běžně do velikosti kolem tří metrů, ale na mimořádně dobrých lokalitách můžou být i mnohem větší. Do této skupiny patří i tzv. Inkarho hybridy, částečně tolerantní k menším dávkám vápníku v půdě. Velkokvětým rododendronům nejlépe vyhovuje polostín nebo toulavý stín (místo, kde se během dne několikrát vystřídá slunce i stín).
Rododendrony ze skupiny Yakushimanum hybridů
jsou poměrně nízké keře, které se hodí pro pěstování na malých zahradách i ve skalkách. Dorůstají velmi pomalu obvykle do výšky kolem jednoho metru, většinou však bývají širší než vyšší. Při dostatečné vlhkosti půdy i vzduchu velmi dobře prosperují i na plném slunci. Tyto hybridy v našich zahradních centrech poznáte obvykle velmi snadno, neboť na etiketách bývají často označeny symbolem (Y).
Rododendrony ze skupiny Repens hybridů
se v mnoha ohledech podobají předešlé skupině. Rovněž rostou pomalu, a to více do šířky než do výšky, také výborně rostou na přímé slunci. Dorůstají vzácně do jednoho metru, obvykle však bývají nižší Jejich květy bývají převážně krvavě rudé barvy. Na etiketách se označují symbolem (R).
Miniaturní rododendrony
se také označují jako rododendrony skalkové. Obvykle tvoří keříčky vysoké kolem 40 cm. Vyžadují sice stejnou půdu i vlhkost prostředí jako ostatní druhy, ale jinak snáší i velmi drsné podmínky, vítr i silný mráz.
Opadavé azalky
náleží většinou ke druhu Azalea mollis. Tvoří poměrně velké keře, často vysoké až kolem tří metrů. Pěstují se zejména pro půvabné květy, které rozkvétají od května do června ve velkém množství. Opadavé azalky bývají velmi dekorativní i na podzim, když se jejich listy vybarvují do přitažlivých barevných odstínů. Azalky nejlépe rostou na plném slunci nebo v polostínu.
Azalky ze skupiny Knapp Hill hybridů
dostaly své jméno po anglické školce, ve které byly vyšlechtěny. Na první pohled se podobají běžným opadavým azalkám, ale květy těchto hybridů jsou často ještě o něco větší a barevně velmi výrazné, v sytých, velmi nápadných odstínech. Knapp Hill hybridy jsou značkou kvality a vysoké atraktivity. Na etiketách se označují symbolem (KH).
Japonské azalky
jsou opadavé, někdy částečně stálezelené keříky s drobnými, leskle zelenými lístky. Jsou velmi variabilní, některé dorůstají pouze do velikosti kolem 50 cm, jiné odrůdy mohou někdy dorůst i do výšky kolem dvou metrů. Až na výjimky bývají květy menší, zato se objevují v hojném počtu a bývají barevně velmi atraktivní. Dobře rostou v polostínu, ale v přiměřeně vlhkém prostředí zvládnou i celodenní pobyt na přímém slunci.
